Gotický sabat přivábil do Futura docela početný a pestrý dav adeptů temnot. Převahu měl klan vlasatých kovaříků, leč našel se i nějaký ten punker a k nepřehlédnutí byly zejména zženštilé zjevy osukénkovaných bledulí rodu mužského. Sál byl příjemně vytopen, dav nažhaven a nezchladilo ho ani dvaceti minutové zpoždění, které znamenalo jediné malé mínus toho večera.

Stylové intro Hindenburg mi (ne)příjemně zbrázdilo záda husinou, naladilo duši do správných sfér. V následujících dvou hodinách pak vydala jihlavská gotická pevnost hojnost svých pokladů - jedině fanoušci vlkodlačí opery Werewolf se museli cítit dotčeni ignorováním téhle brilantní desky (já se tedy cítil!). Leč ono nebylo času na hrozny hněvu, neboť dekadentní orchestr pod taktovkou avantgardně oděného Petra Štěpána přilíval napalm do rozdmýchaných vášní. Ačkoli pan kapelník obhospodařoval kytary zcela sám, zněly rockové fláky pikantně a hutně. Hravá práce se šesti strunami a pekelná sóla se vyjímala na kultovních flácích jako Nosferatu (is dead), Justína, Vampyres, Candyman přímo skvostně, nemluvě o brilantně zmáknutém zpěvu, který rozechvíval celé Futurum až od základů. Dostalo se samo sebou i na výlevy průzračně démonické atmosféry - v Legendě o krysaři planula pochodeň a kozlí hlava chrliče chrámu Svaté Trojice jakoby se chechtala přímo na pódiu, Upír s houslemi vášnivě cloumal davem a naprosto geniální transpozice bauhausovské klasiky Bela Lugoshi´s Dead zdravě mrazila (obzvláště přízračně působily Štěpánovy vampirické tance v rudém plášti). V keltsky laděné Stonehenge zase škádlivě povlávala kozlí hlava na kládě - kouřem pohlcené pódium postupně ovládly přízraky z 13. století, dav zbloudilých duší v publiku našel té noci svůj vysněný Fatherland . Má oblíbená ekypa prokletých poetů zasedla ke sklenicím v záhrobní atmosféře Absinthu, krvavá koupel lákala v bouřlivě přijaté Elisabeth. Pestrý karneval nálad a hudebních masek musel strhnout do mistrovsky ovládaného víru vše kolem. A byl to rej nad všechny reje! Ollie Ryšavá se s nebývalou něžností mazlila se svými oklapkovanými miláčky, Pavel Štěpán mydlil škopky i plechy o zlom paličku, Martin Soukup konal pilnou rytmickou rachotu a charisma Petra Štěpána vznášelo se v éteru...

Nač zde nadále přežvýkávat veškerenstvo legendárních kousků, které Třináctka s přehledem profesorů a elegancí virtuózů naprala v nemalé hlasitosti do hlav svých příznivců, nač se pokoušet tvrdohlavě líčit nesdělitelné! Byla to neopakovatelná hostina, kdo neokusil temné many, ten chápat nemůže. Udělali jste blbost, nepřítomní, neboť porce hudby byla ten den nešizená a gurmánsky vybraná.

Karneval byl tedy pokřtěn spartánskou sprškou šampaňského a královskou flákotou výborného gothic rocku - co více si v čase nočním přát...